Fresh start

Ačkoli vás tu zahrnuju spoustu fotkami zdravých jídel, není vše tak růžové, jak se na první pohled může zdát. Před dvěma měsíci jsem nejen pozměnila/neřešila stravovací návyky, ale skončila jsem také se cvičením. Nemůžu říct, že bych přestala s pohybem úplně, jelikož například bez jízdy na kole si snad léto ani neumím představit, ale řekněme, že jsem prostě přestala zdravě žít. Ranní kaše miluju, ale přeháněla jsem to s porcema, a to ať už přímo s množstvím nebo jsem neviděla problém si ji uvařit jako sladkou tečku po večeři (a Bůh je mi svědkem, že těch teček pak následovalo víc). Absolutně v ničem jsem se neomezovala a pak přišly dny plné výčitek, a tak jsem druhý den sekala latinu než zase přišel večer, kdy si tělo řeklo o vše, co jsem mu během dne odepřela. Ty žranice nebraly konce. 

Ušetřím vás sebelitování a přejdu k věci. Jednoho rána jsem se probudila, stoupla na váhu a úplně se sesypala. Přibrala jsem opravdu hodně a až do té jisté chvíle to ignorovala. Těsné džíny? Uzké saka v oblasti paží? Nekladla jsem tomu žádný důraz. Navíc, stále jsem se omlouvala tím, že příjde den, kdy se to změní a pak to půjde všechno rychle dolů. Přerostlo to však v něco, s čím jsem nedokázala bojovat. Následovaly chabé pokusy o návrat do starých kolejí, ale bohužel bezúspěšně. Já jsem však nesmírně vděčná za své přátelé, díky nichž jsem se dokázala vzpamatovat a před týdnem se tak do cesty za spokojeností pustila opravdu s vervou. Pravda, mám za sebou teprve ultra krátkou cestu, ale cítím obrovské nasazení, které jsem snad nikdy neměla.

V prvé řadě bych chtěla zmínit, že tady nejde pouze o shození nadbytečných kil. Během těch dvou měsíců jsem zpozorovala spoustu zdravotních problémů. Nebudu je vám tu všechny jmenovat, ale až teď s odstupem času mi došlo, že vše bylo způsobeno mým přejídáním a nulové sebekontrole. Dalším z příznaků byly obrovské výkyvy nálad, které znovu ovlivňovaly můj pohled na zdravou a nezdravou stravu. Prostě a jednoduše jsem se dostala do začarovaného kruhu. 

Proč vám to všechno vykládám? Překvapilo mě, kolik lidí kolem mě se s tím potýká také, a to přímo v okruhu nejbližších přátel. A jelikož vím, že ve dvou a více lidech se to lépe táhne, budu moc ráda, když se i na blogu najdou takoví, kteří do toho půjdou s náma a vytvoří se tím vzájemná podpora.

Jak už jsem zmínila, mám za sebou první týden a už teď se nejen cítím lépe, ale i váha mi to potvrdila. To je jasný důkaz toho, že když se chce, tak to jde. Ale nezapomeňte, že pravidlem číslo 1 (a bez toho to vážně nejde) je psychická vyrovnanost! Jelikož VŠE se rodí v hlavě. Začněte proto poslouchat své tělo a ne jen mozek, který vás nutí si tu čokoládu dát, na cvičení se vykašlat a těsné oblečení neřešit. Věřte, vím o čem mluvím. Už jednou jsem si tím (před pár lety) prošla a zapřísáhla se, že podruhé už tu chybu znovu neudělám. A naštěstí to teď zarazila včas. Jsem tady pro vás - ty, kteří si neví rady a potřebují pomoc. Ne vždy to musí být výživový poradce, kdo odstartuje tu celoživotní změnu. Ano, vážně s tím nemíním po dosažení výsledků přestat. Někdy stačí lehké postrčení z venčí, tak to zkuste a pojďte do toho semnou!

Abych měla lepší přehled nad tím, co jím, jak cvičím, ale také pozorovala své změny, založím na blogu novou rubriku (jak už naznačuje název příspěvku). Pro ty, kteří se aktivně nezúčastní, to může být alespoň dobré počtení či nějaká ta inspirace. 

Už zítra se tedy můžete těšit na první příspěvek, který shrne můj první týden. Budu se snažit přispívat pravidelně každou sobotu, tedy vždy po týdnu, kdy jsem odstartovala svůj boj. Pod článkem mi můžete psát rady, tipy, ale také mě zahrnout otázkama. O zdravý životní styl se zajímám už minimálně rok, a tak věřím, že jsem schopna vám v mnoha věcěch i poradit. Pro ty, kteří se rozhodnou do toho jít semnou, prosím pište na e-mail, kde vše důkladně probereme a pustíme se do toho společně. 

A nezapomeňte, nezáleží na tom, jestli chcete shodit 20kg, 10kg nebo jen 2kg. Hlavní je, cítit se dobře! A přiznejme si, kdo by se pak netěšil z té chvály a obdivu okolí!