Dnes ráno jsem se probudila s chutí udělat si nějakou výjimečně dobrou snídani. Dobře přiznávám, že s tímto pocitem se probouzím každé ráno, ale pokaždé mě zmůže lenost a skončím u dvou plátků chleba se šunkou a Lučinou. Pozastavili jste se nad tím, jaktože už nesnídám ovesnou kaši? Troufám si říci, že už to bude asi rok, ne-li více, co jsem ji neměla. Na nějakou dobu jsem ji vyměnila za rýžovou a přibližně půl roku už nesnídám nic sladkého (pouze výjimečně třeba doma v Ostravě nebo v kavárnách). Chutě a potřeby těla se mění... Říct mi tohle někdo před pár lety, kdy jsem se budila natěšením na ovesnou kaši, neuvěřila bych mu...
