čtvrtek 18. února 2016

Train just for FUN!


U spoustu fitness blogerek se dočtete o tom, kolik zvedly na mrtvý tah včera, kolik dnes, kolik dřeply, a tak podobně. Pokud čekáte, že i já se vám tady budu chlubit (vysokými) čísly, tak se omlouvám... Nebudu. Moje články byly vždy více o té psychické stránce než-li fyzických výkonech, a tak u toho i zůstanu. Ale ne, že by mi pokroky ve zvyšování vah stejně jako holkám nedělaly radost, to vůbec ne! A už vůbec to není nijak negativně mířeno proti nim! Já si to naopak moc ráda čtu. Jen tím reaguji na jeden dotaz, který se k tomuto vztahoval... A odpověď je, že tohle prostě nejsem já. Powerlifterka ze mě nikdy nebude, a tak si dělám oslavné tanečky z pokroků v soukromí, a tím to hasne. Navíc jsem si jistá, že by mě většina z vás strčila do kapsy... a to nechceš :-D

Ale k jádru věci. V poslední týdnech se cítím skvěle. Možná jste to zaznamenali i na instagramu, kde se to hemží selfíčky a já se najednou nebojím ukázat tu radost veřejně. Hluboce se omlouvám těm, kteří mají radši fotky jídla, nebojte, já to vykompenzuju. No a řekla bych, že dost velký podíl má na mém štěstí právě nová výzva #krasnabezvycitek, díky které jsem si uvědomila, že je třeba se radovat z maličkostí. A víte, co je nejvíc super? Že, když se ty maličkosti poskládají, ve výsledku je z toho jedna růžová bublina, která mě denně obklopuje, a já si ji ne jen užívám, ale i pěkně chráním. A nedá mi to, abych to opět neaplikovala na cvičení a stravu. Ostatně o tom prostě tenhle blog je. Není to můj středobod vesmíru. To ani náhodou! Ale je to naše společná vášeň :)

Cítím, že jsem si v těch posledních týdnech (konečně!!!) uvědomila, že to, co dělám, dělám zejména proto, že mě to baví. Je jedna věc tohle říkat a druhá věc, to tak opravdu 100% myslet. Abyste mě špatně nepochopili, mě cvičení bavilo vždy, ale velký podíl na tom, abych se do té posilovny dohrabala, byla vidina toho, že zhubnu/vyrýsuju se... prostě na sobě uvidím změny. Rovnice se otočila a já chodím cvičit, abych se odreagovala, přišla na jiné myšlenky, cítila se fajn, a pokud to bude mít pozitivní vliv i na tělo - bude to krásný bonus, ale ne priorita!!! Věřte mi, pokud si tohle uvědomíte i vy, to cvičení dostane úplně jiný rozměr. Když ho vynecháte, nepříjdou výčitky. Když porušíte stravu, nebudete mít hned pocit, že ten ranní trénink jste tím totálně zabili. Při každém pohledu do zrcadla (a že jich ve fitku je!) se nebudete ohlížet, jestli se ten zadek zmenšil/zvětšil, jestli nám leze nebo neleze špíček, jestli ty ramena rostou nebo nerostou, apod. Ostatně vaše kritické já by si stejně vybralo tu negativní volbu. 

Jakmile všechno tohle opustíte a začnete si to naplno UŽÍVAT, pak se teprve začnou dít zázraky! Stres je mrcha a věřte, že i tohle sebemenší stresování umí pěkně zhatit celý progress. Takže pokud držíte stravu, pravidelně cvičíte, ale výsledky se nedostavují, zkuste se zamyslet právě nad tímto :)

SHARE:

14 komentářů

  1. To se tak hezky čte Veru, mám z tebe velikou radost!:)

    A máš samozřejmě naprostou pravdu, že cvičit by se mělo hlavně pro radost, ať už jde o cokoliv. A přesně proto jsem tak moc ráda za to, k jakému sportu jsem se v posledním roce dostala - protože tady vůbec nezáleží na nějakým "držet stravu" "kontrolovat formu" a podobně. Jasně, že se necpu koblihama a hranolkama od rána do večera a stejně tak mi dělá radost, že nějak vypadám a chci vypadat i líp, ale když si jednou za čas dám něco dobrýho a klidně nezdravýho, neznamená to "zítra zase zpátky do režimu" ani "vzdálení se od cílů a zpomalení cesty", protože o to vůbec nejde - jestli mám o gram tuku víc nebo míň nemá s tím, proč cvičím v první řadě nic společnýho:)

    Když se nad tím tak zamyslím, dělám CF kvůli 4 věcem. Radost z toho pohybu samotného, radost z výsledků co se vah a nových cviků týče, kvůli lidem co tam denně potkávám, a taky kvůli postavě.
    A to co zmiňuješ v úvodu je pro mě vlastně asi to nejvíc - ty oslavné tanečky:D Za každé kilo na víc, za každý centimetr na hrazdě, za každou vteřinu ve zlepšení času, to je pro mě momentálně největší radost!:)

    (ajaja to je zase sloh, to by bylo skoro na článek:D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Marki! Tvoje komentáře mám strašně moc ráda. Ta podpora na dálku pro mě totiž moc znamená.

      Já myslím, že ty jsi to ale v hlavě měla vždy srovnané. Jasně. Každý máme nějaké dočasné výkyvy, ale víceméně jsi vždy odolala všem těm vlivům experimentátorů, a vždy sis jela tu svou zdravou střídmou cestu... a ta tě dostala právě tam, kde teď jsi - nejvíc spokojená a šťastná. Což dělá velkou radost i mě. Byla jsi první foodblogerka, kterou jsem začala sledovat a teď si troufám říct, že jsi má kamarádka, která mě dennodenně inspiruje (svým přístupem) a podporuje. Co víc si přát! :*

      Vymazat
  2. Super!! Keď sa človék nájde v tréningu a v strave, je to to naj! Samozrejme, že po čase sa môžu tvoje priority a názory zmeniť, avšak najdôležitejšie je aby si robila v danú chvíľu to, čo ťa najviac baví a robí šťastnou.
    Súhlasím s článkom, taktiež cvičím a jem pre radosť. Časktokrát ma napadne, že ak by som jedla podľa tabuliek/rysovala/naberala, že by som určite vyzerala omnoho lepšie a viac "fitness". Avšak uvedomila som si, že byť bikini fitness či súťažiť v crossfite alebo powerliftingu nie je mojím cieľom, tak prečo by som sa mala trápiť tým všetkým čo nerobím a nie len sa tešiť z toho čo ma baví. Niekedy sa počas tréningu sústredim na formu a precítenie každého svalu, inokedy ma bavia supersérie a dneska to boli napríklad váhy a silový trénink, a práve to ma baví. Popravde mi už trocha lezie na nervy, že v dnešnej dobe akoby to čo ješ a ako cvičíš, ťa definovalo ako človeka. Nemyslím to v zlom, milujem jesť zdravo a trénovať, ale nie je to všetko v mojom živote. Pomáha mi to prekonať sa, vyčistiť si hlavu zo starostí ako sú rodina, škola, práca a pod, a strašne ma to baví a to mi v túto chvíľu úplne stačí. Niekto by možno povedal že s jedálnych a tréningovým plánom by som bola oveľa rýchlejšie "v cieli" a nie som dosť silná ak sa neviem niečoho držať a blabla, ale momentálne mi to takto vyhovuje.
    Teším sa na ďalšie Tvoje články, vždy ma poteší, že nie som jediná fanatička do fitness s normálnym pohľadom na tento celý súčastný boom :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru, moc děkuji za krásný komentář! Myslím, že jsi to přesně vystihla. Miluju tu pestrost v tréninkách. To, že někdy se soustředím, jak píšeš, na procítění, jindy na sílu nebo naopak vytrvalost. A co víc, to, že dnes mě bolí nohy, tak si dám ruce?! Žádný pevný tréninkový plán, který ti říká - no a co, že tě bolí svaly, makej! To jsem si zažila a vydržela jsem to vždy max. 14 dní. Pak jsem z té bolesti a striktního režimu byla natolik vyčerpaná, že z pravidelného cvičení byla neskutečně dlouhá pauza. Už se nechci uchylovat k extrémům. Chci si to všechno jen a jen užívat. To samé platí i ve stravě. Člověk se pořád někde žene a nakonec udělá víc škody jak úžitku, protože kdyby na to šel se zdravým rozumem nebylo by to sice -5 kg týdně dolů (a pak + 10 kg nahoru ala jojo-efekt), ale 0,5 kg týdně, za to permanentně a nastálo, i přes nějaké menší hřešení.

      Vymazat
  3. Pěkně jsi to napsala :) Jak říkáš, taky si ráda přečtu, jak někdo zvedl o 10kg více a jak se zlepšil, ale sama se tím chlubit taky nepotřebuji. Oslavné tanečky v soukromí a jsem spokojená.
    A opravdu to jde na Tobě poznat, z fotek na insta a tak, že jsi spokojenější a pozitivnější! :) Je to super, jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
  4. Přesně takovýhle článek jsem si potřebovala přečíst! Ráno na mě padla špatná nálada z toho, že mě poslední dobou nebaví běhat, nemám chuť ani cvičit a zrovna se s otevřenou náručí nehrnu k zdravému, normálnímu jídlu, co jím běžně. Strašně si mi tímhle článkem pomohla. Najednou se cítím úplně jinak, uvědomuju si, že to dělám vážně jen pro svůj pocit štěstí, radosti z pokroku a skvělému pocitu po tvrdém tréninku, a ne pro zbytečné výčitky a čekání na nějaké změny na svém těle. Děkuju Veru! :)
    COCONUT

    OdpovědětVymazat
  5. Opět krásný článek, jako vždy :)
    Ta podprsenka je skvělá, moc se mi líbí.

    Simple living: BH Cosmetics – štětce, bronzer, rtěnky

    OdpovědětVymazat
  6. To je tak krásně napsané! A taky je to svatá pravda a doufám, že se s tím ztotožní hodně hodně hodně čtenářek :D Já mám pocit, že se to u mě taky úplně otočilo. Začala jsem chodit do posilovny, protože mě "donutil" Martin a já se těšila, jak budu vypadat jako nějaká fitnesska. No nestalo se (překvapivě :D), ale chození do posilovny mi zůstalo. Přemýšlela jsem, proč mě to vlastně baví a přišla jsem na dvě věci - jednak ten pocit, že se "tam dokopu" a ještě jsem za to ráda, takové to být na sebe pyšná (i když je to teda výkon spíš zanedbatelný oproti tomu, že někdo každý den běhá a trénuje na maraton) a taky to, že se cítím nějakým způsobem silná, že si něco dokazuju. Tam mě nehodnotí nikdo jiný než já (a pokud ano, tak je mi to šumák) a je to jen na mně. No ale nebudu lhát, to, že se člověku vytvarují svaly a vypadá to dobře, to mi taky nevadí .... :D
    A já jsem za tvoje selfíčka moc ráda, na takovou kočku se totiž dobře kouká :D*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi zlato :* A úplně s tebou souhlasím... Řekla bych, že cvičení v posilovně byla u mě první věc, na kterou jsem byla pyšná, že dělám vážně sama. Žádná z mých kamarádek do posilovny nechodí a obecně je stále pro některé holky nepochopitelné, že se prostě nebojím na těch strojích cvičit a jsem pro ně hrdina :-D Dobře, to zní přehnaně, ale ještě tak normální to u holek není. Stále mám pocit, že jsem tak jedna max. z 10 u nás ve fitku, kdo cvičí silověji. Zbytek míří hned na kardio nebo zůstane u těch barevných činek. No neříkám, že mi prostě není fajn, když se vidím jako něco výjimečného :-D Toho pocitu si užívám do teď. A když občas vykoukne něco, co potvrdí, že si s činkama hraju skoro 2 roky, tak to prostě potěší :-D

      Vymazat
  7. Jako bych se viděla. Když jsem začínala cvičit, vždy jsem se k tomu musela dokopat. A k tomu mě většinou dostala myšlenka na to, kolik kalorií vypotím a budu mít hezčí postavu. Teď, když jsem vynechala cvičení týden, jsem měla vážně takový menší absťák :D. Uplně jsem se viděla, jak už dřepuju, klikuju, všechno... :D :D

    Ivet - TheRightMe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak :-D Jsem teď nemocná a chybí mi to neskutečně! Ten pocit, jak dřepnu a najednou zjistím, že teď už to možná nahoru nevytlačím... ale přece jen jo! No, ať už tam jsem! :-D

      Vymazat

© Veronika Duzi | All rights reserved.
Blogger Template Created by pipdig