How to be always motivated?

Dnešní článek by vás měl donutit k zamyšlení, proč se často vracíme na začátek a nejsme schopni si motivaci udržet déle jak týden/měsíc.

Všichni máme dny, kdy z nás motivace jen srší - z hodinového tréninku v posilovně bychom nejraději udělaly tříhodinový, jídlo si poctivě chystáme do krabiček, všechny suroviny vážíme a myšlenka zhřešit je nám v tu chvíli úplně cizí. Vše doplňuje úsměv od ucha k uchu a důvěra sama v sebe, že svých cílů a snů dosáhneme. Pak ale příjde den, kdy máme chuť se na všechno lidově řečeno vyprdnout. V zrcadle nevidíme výsledky, co bychom chtěli, tělo nás bolí a trénink proto raději vynecháme, krabičkovat jídlo se nám nechce a žal máme chuť utápět v čokoládě či jiných "prasárničkách". A víte co? Je to úplně normální! Nikdo, zdůrazňuji nikdo, není motivován na 100% každý den. Ikdyž vám někdo řekne, že nikdy nemá chuť na nic, co nepovoluje jeho režim, kecá! Jsme jenom lidi a žádná cesta k úspěchu není přímá křivka vzhůru. Je to cesta plná strastí a nevyhnutelných pádů. Našim cílem je ale zvednout se a pokračovat dál. Právě tyto pády nás motivují k těm dnům, kdy si uvědomujeme, proč to celé děláme. 

Což mě přivádí k další hlavní myšlence a tou je, zda-li známe odpověď na tuto otázku. Kolikrát je naší hlavní motivací zcela obyčejný důvod, kterým je cítit se dobře. Čím víc důvodů však najdeme, o to silnější naše motivace bude. Kdybych měla mluvit o sobě, cvičím a zdravě jím už několik let. Mám však pocit, že tu pravou motivaci nebo spíše pochopení, proč to celé dělám, jsem zjistila až letos. Chce to prostě čas uvědomit si, co všechno musíme obětovat. Sepsala jsem pro vás alespoň 3 body/situace, které mě vždy po vyběhnutí ze startu dříve nebo později vždy vrátily na začátek. Pokud bude mít článek úspěch, ráda zapíšu na toto téma další článek, jelikož demotivujících situací je bohužel nepřeberná spousta. 

Rodinné oslavy

Co budu jíst? Babička nepochopí, proč ty buchty jíst nechci/nemůžu. Budu čelit stopadesáti otázkám a vlastně mě všichni přesvědčí, že jedna buchta mi nic neudělá, a že hubnout nepotřebuji. Mám se hodit marod? Asi bude úplně nejlepší se tak tomu pokušení a rodinnému sporu vyhnout.

Opovažte se!!! Tak zaprvé. Rozhodli jste se včera, že budete dietit nebo už si dlouho pohráváte s myšlenkou změnit svůj životní styl na zdravý? Na diety zapomeňte! Přímá cesta do záhrobí. Nekonečný jojo-efekt, který doprovází akorát tak slzy a beznaděj. Budu tedy dělat, že existuje jen ta druhá možnost - změna životního stylu. A teď máte na vybranou. Buď tyto návštěvy u rodiny budou dny s volnějším režimem (čímž nemyslím, že sežerete na co příjdete) a vy si s chutí dáte kousek babiččina koláče a řízek s bramborovým salátem nebo druhá možnost, kdy si s rodinou sednete a proberete s nimi, co byste chtěli změnit, a že je tímto žádáte o jejich podporu. Čili žádné přemlouvání, ať si to dáte, když nechcete. Nejlepší variantou je pak automatická nabídka babičky vám udělat řízek na přírodno a místo kalorického dortu pro celou rodinu udělat odlehčenou verzi tiramisu.

 Nebudu vám lhát. Chce to čas. U mě to rodina přijala asi až v letošním roce. Babičky už automaticky počítají s tím, co jím a co naopak odmítnu (a už se neurážejí jako tomu bývalo před rokem), ale také pochopí, když si něco s chutí dám a neděsí se, že tohle do zdravého životního stylu nepatří a já tím porušuji vlastní pravidla. Rovnováha je hrozně důležitý pojem. I vaše tělo potřebuje oddech a bez výčitek si dát něco, co není tak úplně košér. 

Dnes byly k obědu špízy z libové vepřové kýty. Rodina měla špízy z masa, domácího špeku a cibule a k tomu hranolky s tatarkou. Já si špízy vytvořila z masa, cibule a cukety. K nim jsem podávala ledový salát s balsamicem a praženými slunečnicovými semínky. Věřte, že jsem se olizovala za ušima stejně jako oni. Přizpůsobte si jídlo podle sebe. Zapojte fantazii.

Ona je mou motivací

Je naprosto v pořádku najít si nějaký vzor, který vám ukazuje, čeho můžete tvrdou dřinou dosáhnout. ALE tou největší motivací jste stále pro sebe vy sami. Každý jsme jiný, máme jinou stavbu těla a někdy nebo spíše nikdy není v lidských silách vypadat jako ten druhý. Váš vzor by pro vás měl být pouze inspirací, nikoli cílem. Cíl uvidíte postupně v zrcadle (ne jen na váze!) a budete své hranice posouvat dál a dál, jelikož obzvlášť my ženy nejsme nikdy úplně spokojené. A to je ve výsledku dobře, jelikož máme stále na čem pracovat. Během této cesty je však přímo nutností začít se mít ráda. Nedívat se na sebe s nechutí, ale příjmout se taková, jaká jste a na svých nedostatcích pracovat. O to méně vás pak budou napadat myšlenky všechno vzdát. 

Mé dvě oblíbené vlogerky Nikki a Heidi (článek zde)

Neohlížet se za minulostí

Ať už jste byli v minulosti hubení nebo naopak obézní, vaše staré já dokáže motivovat, ale i pěkně demotivovat. Vymlouváme se mnohdy na genetiku a zkrátka nevěříme, že dokážeme projít změnou. Jsme přesvědčení, že to, jak vypadáme celý život, nelze změnit. Špatně! Všechno jde, když se chce. Já nikdy nesportovala a byla jsem taková ty "tyčinka ala jen se zlomit". Proto jsem byla víc než mile překvapena, když jsem po pár měsících v posilovně zjistila, že nepatřím mezi ty, co musí o každý gram svalu doslova bojovat. Neříkám, že nabírám svaly snadno, ale není to pro mě takový problém jako např. pro jiné, a to možná i proto, že kvalitně baštím ;).

2011
Ať už jsem byla hubená sebevíc, minulost bych nevrátila. 
Tu sílu, kterou pociťuju nyní, už mi nikdo nevezme. Na fotce je holka, 
pro kterou bylo sport sprosté slovo a vyloženě si užívala ploché břicho 
za cenu kostnatých kyčlí.

...

Tak snad jsem vám při sobotě dodala alespoň trochu té motivace a pochopení. Třeba právě vám, kteří se dnes chystáte na rodinnou oslavu a bojíte se jednohubek a zákusků jako čert kříže, tento článek pomůže.