Fitness weekend in Prague

Uplynul týden od skvělého víkendu stráveného v Praze v té nejmilejší společnosti a já vám píšu shrnutí i spolu s odkazy na vlogy. Kdo mě sleduje na instagramu (veronica_ova) nebo snapchatu (veronikaduzi), jistě už ví, o čem je řeč. 

Minulý víkend jsem strávila v Praze u FitVeroniky. Loňské prázdniny jsem za Veru jela poprvé, a jelikož  jsme dva blázni, co si díky lásce k fitness skvěle rozumí, dennodenní chatování vzalo za své a po roce jsme si opět naplánovaly společný víkend. A jak jinak než plný cvičení a jídla! Někomu se to může zdát divné, ale každý trávíme volný čas tím, co sami máme nejraději, a u nás je to zdravý životní styl a vše, co obnáší (jednou za čas třeba i pořádný cheatmeal, že :-D).

A teď už k samotnému víkendu. Veru si před nedávnem rozhodla natáčet vlogy, a tak jsme toho využily a náš víkend natočily, respektive točila jen Veru. Já přispěla akorát tak mým chichotáním do kamery. Na to, že studuji mediální komukaci, tak projev do kamery mi stále dělá problém. Ale kdoví, třeba vlogování taky jednou příjdu na chuť.

Sobota

Ráno jsem dorazila do Prahy a po rychlé svačině v podobě květákového brownies (videorecept najdete ZDE a upozorňuji, že druhý den byl ještě lepší) jsme se odebraly do NTC Nike Prague ve Žlutých lázních, kde jsme se přihlásily na jógu. Byla to má první zkušenost s jógou, pokud nepočítám pár pokusů podle youtube videí doma, a musím říct, že jsem byla nadšená. Na to, jak mám problém se pořádně u stretchingu protáhnout, jsem to nakonec vcelku dobře zvládla (teda až na stojku na hlavě, au) a asi si zajdu na jógu i u nás v Ostravě. Každopádně není to vůbec tak snadné, jak to na mě působilo, a tělo mě po lekci docela dost bolelo. 

Po nakrabičkovaném obědě, který jsme si snědly u břehu Vltavy, jsme se vypravily zpátky domů, kde jsme popadly sportovní obleček č.2 a pádily na trénink zadečku do Family Fitness na Zličíně. No řeknu vám, dvě hodiny cvičit čistě jen hýždě...nemohla jsem sejít ani schody a o ranním vstávání z postele nemůže být ani řeč. Spíš bych to nazvala odvalením se, s cílem co nejméně použít jakoukoli dolní končetinu. 

Neděle

Při představě, že při téhle bolesti budu muset odcvičit ještě Nike training a trénink zad a ramen mě braly trochu mdloby, ale plán byl jasný a ono právě někdy to překonání bolesti je tou pravou výzvou. Na jedenáct hodin jsme se tedy opět odebraly do Žlutých lázní. Když jsem zahlédla Petra, který danou lekci předcvičoval, bylo mi jasné, že tohle nebude žádná procházka růžovým sadem. A taky, že nebyla. Teď se musím opravdu smát, když si vzpomenu na mou ranní větu: ,,Snad nebudeme angličákovat, to bych vážně nepřežila," jelikož angličáky bych v tu chvíli brala asi s chutí. Neustálé žabákování, jak tomu říkám, odskoky do planku na jedné ruce a poté na jedné noze, pro mě byly mnohem větším utrpením. Nemluvě o dřepech na jedné noze s plynulým přechodem do holubičky, popř. nejrůznějších cvicích, které mám problém udělat bez zátěže, natož s činkami v ruce! Jestli jsem měla o sobě alespoň trochu dobré mínění, že nějakou fyzičku mám, tak po téhle lekci mi totálně sklaplo. Musím říct, že jsem se prala opravdu, co to šlo, a ani jeden cvik/opakování/kolo nevzdala. Naneštěstí byla hodina zaměřená dost na nohy a zadeček, takže někdy mi ani vůle nepomohla a svaly prostě selhaly. Ale tak či tak, teklo ze mne neskutečně a pot mě štípal v očích tak, že jsem neviděla ani metr před sebe. Cíl? Přežít a nepoblít se! Pauzy? Téměř žádné. Když Petr řekl, že jedeme poslední kolo a pak už jen stretching, cvičila jsem z poslední sil, jen ať už to mám za sebou. Kdybych však tušila, že se budeme protahovat s pomocí válce (foam roller), asi bych tolik nejásala. Nevím, zda-li mě bolelo více cvičení nebo právě tohle masírování. Používáte ho?

Po tréninku v Niku jsme si snědly opět oběd a jely se na chvíli podívat na Chodov. Tam jsme obešly obchody jako Nike, Adidas a A3 Sport (jen sportovní, nečekaně) a právě tam, jsem si koupila novou tašku. V předchozím článku jsem vám ukazovala Nike Legend v růžové, která mi přišla, ale bohužel byla spíše červená, a tak putovala zpět. V Praze jsem objevila meruňkovou verzi, a ikdyž byla krásná, nakonec jsem ji vyměnila za klasiku v černé a udělala jsem dobře. Doprovází mě úplně všude, nejen do fitka. 
Po krátkých nákupech a kávě ve Starbucksu jsme se vydaly na Opatov do Olympie, kde jsme si odjely záda a ramena. Trénink můžete vidět v druhém vlogu ZDE. Pocit po odjetí poslední série byl k nezaplacení, a to právě díky tomu, že už náš čekalo jenom running sushi, na které jsme se celý víkend těšily ze všeho nejvíce! A taky, že jsme se pěkně přejedly! Po dvaceti minutách jsem myslela, že se ani nenadechnu a s každým projíždějícím kouskem okolo mě se mi dělalo akorát tak špatně. Ale to neznamená, že si to s další návštěvou Prahy znovu nezopakuju! #neverenoughsushi

...

Tohle bylo jednoznačně skvělé zahájení letošních prázdnin a děkuji za tu Veru! Snad si společně zatrénujeme ještě letos a ne zase za rok (:-D).