Where's my self-confidence?

Dnes bych se chtěla zaměřit na něco, s čím bojuji už léta, a vlastně to ovlivňuje i celé mé snažení, když příjde na stravu a cvičení. To je jeden z důvodů, proč to píšu právě na blog. Věřím, že v tom nejsem sama a budu tak doufat, že má slova pomohou alespoň jedné z vás. 

Pokud patříte mezi mé klientky (protože vím, že spoustu mých hvězd mé články poctivě čte), pak už jste jistě ode mne slyšely větu: „Psychika je mocný čaroděj. Pokud se vše srovná v hlavě, dodržování stravy a pohybu už bude jen banalitou." Tak schválně, kolik z vás se pustilo do hubnutí s vlnou motivace a odhodláním a skončilo zcela bezdůvodně? Cvičení vás baví, jídlo vám chutná, hlad nemáte, chutě taky po pár dnech odezněly... a přece jen jste se opět sekly na mrtvém bodě a nevíte, jak dál! Věřte, vím naprosto, jak se cítíte. Znalostí mám tolik, že bych je mohla rozdávat, a přesto se v tom tak nějak stále plácám. Je mi to líto, protože bych vám byla strašně ráda příkladem i po té fyzické stránce. Radím vám, jak nejlépe umím, a absolutně nezpochybňuji jediné slovo či myšlenku, co jsem vám kdy předala, ale ptám se sama sebe: ,,Proč tomu, co vám vtloukám do hlavy vám, nevěřím já sama?"

Letos se ve mě ale něco zlomilo. Rozhodla jsem se najít tu příčinu, proč to tak je. A hádejte, kam mě to zavedlo... Stojím před zrcadlem, koukám sama na sebe a zase si nadávám a nevidím ani špetku krásy, která ve mě je. Jsem až nezdravě sebekritická. Neumím se pochválit. Nesluší mi to, ani kdybych se sebedelší dobu upravovala. Nevěřím v to, co bych mohla dokázat, a stloukávám to sebevědomí na úplné minimum. Chodím s hlavou sklopenou a lichotky přijímám s falešným nevěřícným úsměvem. Bojuju sama se sebou... s tím odrazem v zrcadle a vzdávám boj dříve, než-li ho vůbec začnu.

Je na čase se problému postavit čelem a ten problém jsem JÁ - mé sebevědomí, sebeláska. Mám obrovské štěstí, že mám kolem sebe tak milující přátelé a teď narážím obzvlášť na jednu z nich (ona moc dobře ví), která mi už nesčetněkrát podala pomocnou ruku. Stůj co stůj to se mnou nevzdávala a snažila se mě přimět k tomu, abych viděla to, co ve mně vidí ona. Bude to zdlouhavý boj, ale chci to dokázat! Chci se jednou podívat do zrcadla s pravým nefalšovaným úsměvem, vylézt z té ulity a začít opravdu a naplno žít! Protože já to uměla. Pamatuji si, že jsem se vážně měla ráda, ale po cestě životem má sebeláska upadala až jsem ji nakonec ztratila. Je tedy na čase ji najít...

Pokud se zrovna pouštíte do hubnutí a myslíte si, že AŽ zhubenete, začnete se mít rády, pletete se. Začněte si na ten odraz v zrcadle zvykat, protože tohle jste vy. Ať už máte o dvě nebo pět kilo více či méně, ten odraz bude v zárodku stále stejný. Pokud jste nespokojené teď, budete i nadále. Vždy si najdete důvod k tomu se zkritizovat. Přitom jste krásné, zdravé, úspěšné, máte své sny a chcete toho spoustu dokázat...a co víc - chcete zářit! To je jeden z důvodů, proč nazývám své klientky hvězdami. Pro mě vždy září a zářit budou a chci, aby to, co v nich vidím já, viděly i ony samy. Teď je ale na čase začít se soustředit i na sebe...

...

Pokud byste uvítali více článků na toto téma, budu v tom pokračovat. Tento článek totiž nevznikl náhodou. Teď bych ale opravdu ocenila zpětnou vazbu, protože publikování tohoto příspěvku pro mě bylo nesmírně těžké.